Oregon za námi, Kalifornie a všechny její krásy před námi. A Redwood NP, tedy přesněji Redwood National and State Parks, k nim bezesporu patří. Tradičně začínáme první obhlédnutí terénu v informačním centru. Park Headquaters sídlí v Crescent City, kde nám ochotná rangerka v brožurce zaškrtává několik krátkých výletů a doporučuje i dvě vyhlídkové silnice.
Nejblíže máme Stout Grove. Tato část ukrývá jedny z nejvyšších stromů v celém parku. A přístupovou cestu je právě jedna z vyhlídkových silnic. Skvělá kombinace. Ovšem rangerka nás zapoměla varovat, že ona úžasná vyhlídková cesta moc silnici nepřipomíná. Na úzkou prašnou cestu se vejde tak akorát jedno auto, dvě nemají šanci. A provoz je tu jak na Pražském mostě. Raději se na chvíli uklízíme na maličký plácek, kde s houskou v ruce čekáme, než se doprava trošku uklidní.
Redwood vypadá na první pohled velmi podobně jako Olympic NP, ovšem už na ten druhý jsme přímo ohromení šířkou i výškou stromů. Podle brožurky se právě zde mají nacházet jedny z nejvyšších stromů na celém světě. Cokoli, co je napsáno v americké brožurce už bereme lehce s rezervou, ale jak se rozhlížíme kolem sebe, tají se nám dech a připouštíme, že tentokrát se dá asi autorovi věřit. Všechny stromy kolem nás vypadají, že sahají snad až do nebe.
Stout Grove Loop má jen lehce něco přes míli a půl. I takto krátký výlet však vyžaduje, abych se znovu upnula do boty, s berlemi to nezvládnu. S ohledem na kotník ale volíme procházky krátké a všechny po zpěvněné cestě. Což se bohužel negativně projevuje na počtu ostatních spolu-návštěvníků. Jednoznačně tu platí přímá úměrnost – čím kratší a jednodušší výlety, tím více lidí.
V Hiouchi Information center nám pouští krátký naučný film, jsme zase o něco chytřejší.
Na večer se přesouváme více k jihu, ke střední části parku – Klammoth. Po včerejší zkušenosti se dnes opět bojíme, jak to bude se spaním, a jakmile přijíždíme do oblasti Klammoth zajíždíme do nejbližšího kempu i přesto, že je značený jako RV park. Ale máme štěstí. Téměř všechny stanové plochy jsou volné, paní majitelka je velmi příjemná dáma. Dokonce nás hned zve na večeři, prý dnes pokračují v oslavách Independence Day a bude nejen free dinner, ale i malý ohňostroj. Naše přidělené stanové místo vypadá sice na první pohled trošku strašidelně, ale na druhou stranku také hrozně romanticky. Ještě před večeří zvládáme prostřídat se ve sprchách a u praní prádla. Jsme hotovi přesně akorát. U stolů už servírují fazole, hot dogs a domácí coleslaw. Jídlo je vynikající, bohužel už mi nezbývá místo na koláč. V rámci dobrého spaní si na vytrávení dáváme mini golf. Doufáme, že nám půjde lépe než golf. Těsně jsem Zbyňďu vyklepla, tak mám radost. Improvizovaný malý ohňostroj je dokonalou tečkou za krásným dnem.
Nechce se nám vstávat, nechce, ale musíme. Coast Redwoods nám sice nikam neutečou, vždyť jsou tu už od dob dinosaurů, ale den uplyne jako voda. Big Tree Trail leží na Newton B. Druny Scenic Pkwy a navazuje na Coastal Drive. Projet tento úsek cesty byla taktická chyba. Silnice z nás vytřásla poslední zbytky duše, které v nás zůstaly od včerejší ranní ralley. A navíc je mlha a z pobřeží není vidět téměř nic. Navazující Parkway už je naštěstí vyasfaltovaná, ale koukat se do lesa z auta není ono. Raději zase vyrážíme na chvíli ven. Big Tree je obrovský i mezi všemi těmi velikány tady, bohužel ale dokola obehnaný plotem, což trošku kazí celkový dojem.
V Prairie Creek Visitor Center studujeme další moudra o obřích stromech. Nicméně jsme hlavně doufali, že poblíž visitor center chytíme někde wi-fi připojení. Ale bohužel. Čistě náhodou chytáme slabý signál asi o pět mil dále. Parkujeme na krajnici silnice a vyřizujeme poslední detaily příletu mé mamky, která bude od zítřka třetím členem výpravy. Den před cestou dostává rozum a nechává se přesvědčit, aby přivezla dva kufry a ne jeden. Bohužel nás nenapadlo, že místo dvou poloprázdných zavazadel přiveze dva úplně narvané „loďáky“. To nám později trošku narušilo naši zavazadlovou matematiku.
Parkoviště u Lady Bird Johnson Grove nám připomíná, že s klidnými osamělými procházkami je pravděpodobně konec. Nejenže je parkoviště téměř celé obsazené, ale hned u vjezdu nás vítá obrovská cedule: „Remember to lock your car and leave no valuables in sight!“ „Nenechávejte v autě žádné cennosti.“ Dobrá rada. Vzpomínám na vyprávění kamarádů, kterým v Kalifornii vykradli auto, a pečlivě schovávám notebooky pod obrovskou hromadu špinavého oblečení. Doufám, že případné zloděje by odradil náš neskutečný bordel ve věcech.
I na trailu je hodně lidí, ale nádherné stromy tento drobný nedostatek bohatě vynahrazují. Podle jednoho průzkumu, který byl prováděn na třiceti akrové ploše lesa je bylo zjištěno 567 stromů starších dvou set let. Z toho 79 % stromů má mezi 201 až 700 lety, 18 % mezi 701 a 1000 lety a 3 % stromů jsou dokonce starší než tisíc let.
Až do západu slunce pokračujeme v cestě na jih po pobřeží. Ovšem, co se týče spaní, dnes to s kempy zase vypadá bledě, kde nic, tu nic. Konečně, jeden před námi. Ovšem chtějí za noc dvacet dolarů a ani tu nemají sprchy. To ani náhodou. Odjíždíme a schováváme se i s autíčkem už za hluboké tmy na nějakou vedlejší silnici. Snad nás tu nikdo nenajde.