Pátek 20.11. Plánovaný výlet do Švédska je tady. Lyže volají. Po příšerné muzice cestou a náročném nákupu (když má 9 lidí společně vařit a někdo chce jíst levně a někdo si pořádně užít jídla, je to komplikované ...) konečně parkujeme před apartmánem. Takový luxus jsme tedy nečekali. Bydlíme 50 metrů od vleku, máme saunu, obrovský obývací pokoj, čtyři pokoje (dva po dvou a dva po třech) a vyhřívané podlahy v obou koupelnách. Za 100 SEK za noc na osobu …
Sobota 21.11. Vstávat na osmou hodinu, když party včera skončila zhruba kolem půl druhé je dost náročný úkol. Ale na lyže se moc těšíme a proto jsme lehce před devátou u vleku a kupujeme permanentky (155 SEK za den). Paní za pokladnou mě zjevně nepochopila a prodává mi pouze jednodenní permanentku. Ale to je jedno, zítra si mohu koupit další.
Netrává dlouho a už chápeme, proč je tu vše tak levné. Sjezdovka je čistý led, žádný sníh. Už po první jízdě jsem pěkně roztřesená a nohy bolí. Vydáváme se dále prozkoumat sjezdovku víc vzadu, ale všude je to stejné. A kotník, ačkoli jsem si myslela, že už je vpořádku, opět protestuje. Kolem jedenácté končím a vracím se domů. Zbytek odpoledne už pouze okukuji ostatní, jak jim to jde.
Sauna odpoledne pomáhá na rozbolavělé svaly, ale bohužel ne na kotník. Už vím, že zítra si nezalyžuji a jen doufám, že jsem kotníku neublížila příliš.
Zhruba polovina lidí se vydala před třetí hodinou do obchodu s alkoholem a přivezli vodku, gin a whisky. Dnes to vypadá na divokou party. A taky, že ano. Devatenáct lidí a asi padesát balonků na jeden apartmán přece jen není tak málo. S Victorem a Jirkou se odebíráme na lože kolem půlnoci, ale ostatní pokračují v alkoholových radovánkách asi až do půl třetí do rána. Jsem ráda, že sdílím pokoj s Jirkou a Victorem, které znám. I když po pravdě by mě ve snu nenapadlo, že někdy skončím s Victorem na manželské posteli :-)
Neděle 22.11. Jirka s Victorem mě ráno samozřejmě budí, ale vytáhnout z postele se nenechám. Dneska si užívám relaxace v apartmánu, aby si kotník, co nejvíc odpočinul.
Sauna před odjezdem je příjemnou částí odpoledne, uklízení už tou méně příjemnou. Ale je nás hodně a za chvíli vše vypadá, jako by tu snad ani žádná párty nebyla. Odjíždíme kolem osmé v silné vánici. Je mi jasné, že v Trondheimu právě teď prší. Cesta zpět utíká v unaveném duchu bez hlasité muziky. Jaká nádhera.