„Je nám to velmi líto, ale bohužel pro vás nemáme pokoj. Ve městě jsou dva hostely a zde máte tři internetové adresy, kde si můžete hledat ubytovaní. Víc pro vás udělat nemůžeme.“
Pátek 7.8.2009 Nešťastný začátek
Tak takhle jsem si začátek půlročního pobytu v Trondheimu nepředstavovala. Po relativně marných snahách porozumět internetovým inzerátům v norštině jsem se pro dnešek rozhodla kapitulovat a přesunout se do hostelu.
Interrailcenter předčil má nejhorší očekávání. Takovýto hostel jsem ještě neviděla. Za 180 NOK dostat horní postel na jedné z padesáti paland v jedné obrovské místnosti, plus jako bonus příšerný koncert trvající až do pozdních nočních hodin… Od Norska jsem čekala trošku víc.
Sobota 8.8. Smůla se mě drží dál
Už potřetí kupím na talíř párky, vajíčka, chleba, máslo, sýr a další snídaňové pochutiny (snídaně je v ceně) a s plným žaludkem se začínám dívat na svět zase trošku veseleji. Včera jsem se seznámila s nějakými Francouzi, kteří mají jeden volný pokoj v domě, který si pronajali, dnes se tam jdu podívat.
Nejdu. Francouzi najednou obrátili, nevím proč. Dobrá snídaně, horká sprcha a ještě hned druhý den po příjezdu bydlet, to by bylo moc štěstí najednou. Samozřejmě, že v International Office, kam jsem se šla zeptat na ubytování mají zavřeno.
Aspoň počasí se proti mně nespiklo. Venku je jasno, přes třicet stupňů. V Norsku se něco takového rovná zázraku. Vyrážím proto odpoledne do města. Potřebuji norskou sim kartu a hlavně zmizet z hostelu, který se dnes stěhuje do Roof over your Head.
Je hezké si koupit norskou sim kartu, ale když má člověk blokovaný telefon, je mu na dvě věci … Už je té smůly na mě nějak moc, nervy si uklidňuji nad zmrzlinou v McDonalds.
Neděle 9.8. „Roof over your Head“ (Střecha nad hlavou)
„Roof over your Head“ je školní projekt, který zajišťuje ubytování studentům, kteří přijedou do Trondheimu a nemají nárok na kolej. Dostávají tak čas najít si sami nějaké ubytování v soukromí. Luxusu si ovšem obyvatelé neužijí. „Roof over your Head“ sice nedosahuje kvalit Interrail Centër, ale velmi se mu blíží.
Alespoň včera večer se štěstí postavilo na mou stranu a dostala jsem postel v jedné ze dvou čtyřlůžkových dívčích místností. Zbytek postelí stojí opět v jedné velké místnosti, lépe řečeno v chodbě, kde světla zhasínají až o půlnoci. Cena? 120 NOK za noc za osobu. Na měsíc v přepočtu 3600 NOK za postel (pro ty šťastnější, pro ty méně šťastné za matraci na zemi), žádné soukromí, malinkou kuchyňku, tři záchody a jednu neustále ledovou sprchu. V porovnání s kolejí - 2900 NOK za měsíc, vlastní pokoj – skvělé.