Pátek 16.10. Ještě před půl hodinkou jsme diskutovaly s Abby a Yasmínou o výletu do Innerdalen. Teď už je z toho výlet na cabin. Ondra zavolal, že druhá skupina, která si zamluvila cabin s nimi odřekla, tudíž mají místo. Po zvážení všech pro a proti – Innerdalen = mrznutí v noci v autě a pokus brodit se sněhem bez sněžnic či lyží (v údolí je už teď metr sněhu) - Heinfjordstua vyhrává. Cabin, kde je sauna, jezero a ještě k tomu kánoe člověk hned tak nenajde. Už se těšíme.
Sobota 17.10. Ráno odjíždíme pozdě, jak jinak. Cestou podél fjordu se nám otvírají úžasné výhledy. Už se těšíme k jezeru u cabin.
Parkujeme u závory a dopřáváme si před cestou včera upečený slaný koláč. Naprosto vynikající, pochvala pro Yasminu. Kluci si přicházejí pro věci a společně se vydáváme po cestě ke cabin. Wow, nepamatuji si, kdy jsem měla kolem sebe naposled tolik holek. Ondra zjevně dodržel své pravidlo, že preferuje dámskou společnost. Z celkem 16 lidí jsou tu snad jen čtyři kluci, jestli dobře počítám. Po rychlém seznámení se vydáváme prozkoumat blíže kánoi. Nejdříve Abby a Yasmina a poté já s Jirkou. Po návratu zjišťujeme, že mezitím všichni ostatní odešli kamsi na výlet. Moc si z toho hlavu neděláme a po krátkém ohřátí u kamen (v téhle cabin je dokonce plynový vařič i s bombou …), vyrážíme na výlet na kánoi všichni společně. Trošku se bojíme, jestli nás všechny čtyři unese, ale norská kvalita je norská kvalita.
Nemůžeme uvěřit vlastnímu štěstí. Jsme na vodě a neprší. Zkoumáme poměrně velkou část jezera. Dobrodružně dokonce přenášíme kánoi bažinou, abychom později zjistili, že jsme pořád na tomtéž jezeře. Jirka s Abby pádlují a my s Yasminou se vezeme. Dobrá dělba práce.
Vracíme se, až když nám je skutečně zima a blíží se soumrak. Ostatní už jsou také zpět. Po večeři se všichni společně vydáváme do sauny. Samozřejmě, že někteří blázni se vydávají dolů k jezeru. Ani náhodou. Takový teplotní šok bych pravděpodobně nepřežila. A co může být po sauně lepší než společné zpívání u kytary?
Neděle 18.10. Vzhledem k tomu, že na vafle už neměl včera po sauně nikdo chuť, o dnešní snídani je rozhodnuto. Drobným nedostatkem je absence vaflovače. Ale zato objevujeme jednu neuvěřitelně velkou a neuvěřitelně černou pánev, na které se naše „vafle“ (teď už spíše lívance) určitě výborně osmaží. A taky, že ano. Olizujeme se až za ušima.
Odpoledne se část výpravy vydává na procházku, další část si po česku půjčuje jednu z pramic a poslední dvojice se jede projet na kanoi. Já se rozhoduji pro klidné odpoledne jen pro sebe a vyrážím na krátkou procházku podél pobřeží. Ne moc daleko, jen k malé slunné pláži. Tomuhle říkám relaxace. A dokonce mám na cestu zpět taxi. Holky mě vyzvedávají na kanoi, a ke cabin se vracíme společně s malou zajížďkou ještě dále podél pobřeží. Zrcadlení barevných stromů na hladině, která připomíná spíše obrovské zrcadlo než skutečnou vodu, je neuvěřitelné.
Protože jsme tu nezávisle autem, můžeme si užít na večer táborák. Co by to taky bylo za cabin trip bez ohně. Přibíráme do party ještě Jirku a společně si pochutnáváme na buřtech a sušenkách. Samozřejmě nemůže chybět ani ananas.
Poučení pro příště? Dnes žádné :-)