Úterý 17.11. Jedu natankovat benzin, abychom se vyrovnali za cabin trip, ze kterého jsme se včera vrátili. Protože Dragvoll je téměř po cestě, stavuji se vytisknout něco do školy. O půl hodiny později auto na parkovišti nestartuje. Jakoby se vše najednou zbláznilo, kontrolky se rozblikaly, budíky rozkmitaly, auto se pokoušelo startovat snad půl minuty a zničehonic vše umřelo. Druhý, třetí, čtvrtý a další pokusy o nastartování už byly marné. Naštěstí se mi podařilo auto alespoň zamknout, i když zadní levé dveře ne a ne poslechnout. Vzhledem k tomu, že kartu na autobus jsem nechala doma (vážně mě nenapadlo, že se domů nevrátím autem), čeká mě večerní procházka domů.
Středa 18.11. Kolem poledne se vracím zpět na Dragvoll. Nicméně tentokrát nejsem schopná auto ani odemknout. A to ani klíčem, který by měl být zcela mechanický. To je tak, když je někde moc elektroniky.
Večer máme u Philipa „Moving party“. Večeři a costume party (Gods and Demons), kterou kvůli nemoci několikrát přesunul. Jídlo je naprosto vynikající, Philip se vytáhl. Papriky plněné rýžovou směsí s masem a rozinkami. Mňam. Michael mi slibuje, že se se mnou zítra podívá na zámek u auta. Mají totiž doma taky Renault Megane. Hned je svět trošku veselejší.
Čtvrtek 19.11. A dnes odpoledne zase smutnější. Nejsme moc úspěšní. Navíc k nám přichází nějaký Nor (Roger), co že s tím autem děláme. Myslí si, že jsme zloději. Chvíli trvá, než ho přesvědčíme, že se snažím odemknout své vlastní auto. Michael si všímá, že když mačkáme na kartě tlačítko odemknutí vozu, palubní deska ožije. Vytrvale mačkáme čudlík dál, rozsvicuje se čím dál více věcí a hle, zázrak, dveře se najednou otevřou. Roger je moc milý a snaží se nám pomoci. Bohužel nechce vyzkoušet start přes kabely, protože se bojí o své auto. Ale volá na odtahovou službu, abychom zjistily, kolik stojí dostat auto z Dragvoll do servisu Renault. U NAF 1400 NOK. Tragédie. Večer mi posílá sms, že pronájem traileru stojí na den 700 NOK. Ale obávám se, že nemám moc jiných možností. Nechávám na parkovišti odemčené auto a doufá, že se mu nic nestane.
Pátek 20.11. Dnes odpoledne odjíždíme na lyže do Švédska a půjčujeme si Ford Transit pro 9 lidí. Proto jsem poprosila Jirku, zda bychom mohli zkusit nastartova Renaulta přes kabely z vanu. Jsem rozhodnutá zavolat odtah, pokud start nevyjde. Jestli to neroztočí tahle baterka, tak už žádná.
Jak to vypadá, tak bohužel asi žádná. Kabely jsou připojené správně, světla svítí, houkačka má taky sílu, ale motor ne a ne naskočit. Jirka i taťka mě přesvědčují, ať ještě odtah nevolám a v neděli zkusíme baterku vyndat úplně, možná se tak restartuje poblázněná elektronika. Auto zůstává na Dragvoll odemčené a já odjíždím s neklidem v duši kolem třetí do Švédska na lyže.
Neděle 22.11. Kolem jedenácté večer parkujeme na Moholtu. Žádný snih jako ve Švédsku. Prší a je zima. Všichni si berou lyže a odcházejí. Mě s Jirkou čeká dlouhá noc na parkovišti na Dragvoll. Doufejme, že Jirkovo cyklistické nářadí bude na vymontování baterky stačit.
Nestačí. Odšroubováváme vrchní kryt, ale to je vše. Dolní šroub (imbus nebo desítka) prostě nejde. V půl jedné volám Andymu a jedeme pro nářadí. Tak snad set z IKEi bude stačit. Hurá. Baterie z Renaulta je venku. Zato baterie z půjčeného vanu je další oříšek. Dva šroubky opět povolily. Třetí ne. V půl druhé volám Edovi a jedeme pro další nářadí. Tentokrát jsem si alespoň jistá cestou a nebloudíme, jako k Andymu. Se správným klíčem je baterie za pět minut venku.
A neskutečné se stává realitou, auto na druhý pokus startuje. Zcela bez problémů. Napoprvé se mu nechtělo, ale napodruhé, i na potřetí jde vše jako po másle. Bohužel Ford s jednou baterkou nestartuje. A protože sehnat třetí auto na to, abychom odvezli Renaulta do servisu a měli se taky jak dostat zpět, už v tuhle hodinu neseženeme, doufám, že dobití baterky bude stačit. Vracíme baterii z vanu na původní místo. Ford naštěstí startuje. V dvě mě Jirka vysazuje na Moholtu a ještě mi pomáhá odnést baterku ke mě domů. Jsem mu za dnešek moc vděčná.
Pondělí 23.11. Najít autoservis relativně blízko autobusové zastávky, když člověk neví, kudy autobusy jezdí, a žádná slušná mapa neexistuje, není zrovna jednoduché. Ale né nemožné. Předávám technikovi baterku a doufám, že ji zítra ještě uvidím. Dobitou.
Úterý 24.11. Opět nemám štěstí. Baterka je úplně mrtvá. Musím koupit novou. Rovnou ji objednávám. Zítra bude. Snad.
Středa 25.11. Baterku za 800 NOK mám v baťohu a doufám, že bude fungovat. Funguje :-) Konečně se po týdnu auto vrací z Dragvoll zpět na Moholt. Ale něco není v pořádku. Neriskuji a baterku opět vyndávám.